Po stopách našich absolventů – sourozenecký rozhovor: Jak vidí GYBY moje sestry Markéta Vítková a Lucie Kozielová?

Jak se tvůj život vyvíjel po ukončení studia na gymnáziu?

Markéta: Po maturitě (2015) jsem šla studovat na Fakultu informatiky na Masarykově univerzitě, obor Aplikovaná informatika. Dokončila jsem tam během pěti let bakalářské a magisterské studium. 
Lucie: Hned po maturitě jsem nastoupila na vysokou školu (Masarykova Univerzita, Přírodovědecká fakulta, obory: Biologie se zaměřením na vzdělávání, Chemie se zaměřením na vzdělávání). Vzhledem k odlišnému fungování vysoké školy oproti gymnáziu a vzhledem k odstěhování se od rodičů se můj život vedl k samostatnosti a k převzetí větší zodpovědnosti jak za své vzdělání, tak celkově za svůj život.

Jak ti GYBY pomohlo do budoucího života?

M: Tak hlavně tím, že jsem tam udělala maturitu a mohla jsem jít na vysokou školu :-). Ale také jsem se naučila větší zodpovědnosti a samostatnosti a samozřejmě získala znalosti, které by vzdělaný člověk měl mít. 
L: Studium na GYBY mi pomohlo zjistit, co mě baví a čemu se dál chci věnovat. Zároveň jsem se musela naučit popasovat se i s tím, co mi nejde a co mě nebaví, což považuji za důležitou lekci a výsadu ne příliš konkrétně zaměřeného studia. Později se mi velmi hodilo, že jsem se během studia na gymnáziu naučila „se učit.“ Jako důležitou pomoc do budoucího života považuji i přátele, které z GYBY mám, jelikož jsou to lidé, se kterými jsem dospěla a prožila s nimi mnoho společných chvil.

Měla jsi v oblibě nějaké předměty nebo učitele?

M: Oblíbené předměty jsou asi jasné: tělocvik a výtvarka, protože ty jsou nejzábavnější :-). Z toho, co mě zajímá, pak hlavně matematika, a v závislosti na tom, co se zrovna probíralo, jsem měla ráda i chemii, fyziku, zeměpis, biologii. Úplně skvělé byly pokročilejší matematické semináře v předmaturitním a maturitním ročníku, jsem moc ráda, že se otevřely. 
Pro zajímavost bych dodala, že informatika, hlavně na nižším gymnáziu, patřila mezi mé nejneoblíbenější předměty, protože s počítačem jsem neuměla pracovat a technika mě nijak nezajímala (to druhé se mimochodem nezměnilo). Až když jsme na vyšším gymnáziu tak letmo přičichli k HTML, JavaScriptu a algoritmům, zjistila jsem, že to může být i zajímavé. Myslím, že by se tomu mělo v informatice dát víc prostoru.  
Učitele jsem samozřejmě měla některé oblíbenější než jiné, někteří dokázali učivo srozumitelněji a zajímavěji předat než jiní. Ale nechci to tu vyjmenovávat, stejně bych někoho vynechala. Celkově si myslím, že na GYBY jsou fajn učitelé. 
L: Můj nejoblíbenější předmět byl vždycky tělocvik, ráda se hýbu a je u něj možnost povídat si s ostatními. A výtvarka vzhledem k mé kreativní povaze. Z těch více „učících“ předmětů jsem měla odjakživa ráda biologii, dále matematiku a v posledních ročnících i chemii. Nadchla mě také starořečtina, i když tu jsme měli jen krátce. 
Oblíbených učitelů jsem za studium měla asi více, ale zmíním paní profesorku Hudcovou (4 roky byla naší třídní), paní profesorku Brychtovou a pana profesora Zouhara. 
Jaký je tvůj oblíbený zážitek ze školy?  
M: Nemám pouze jediný výrazný zážitek. Popravdě jako první mě napadly asi přestávky – obědové v primě, kdy jsme hráli mezi skříňkami na policajty a zloděje, a později, když jsme si s kamarádkami pinkaly s hakysákem nebo hrály na slepou bábu :-D. Také ráda vzpomínám třeba na noc ve škole, projektový týden na konci roku, matematické, logické a piškvorkové soutěže nebo jak jsem byla ráda, že jsem zvládla ústní maturitu z češtiny. 
L: Moc ráda vzpomínám na vodácký výjezd v septimě. Ač byl propršený, byla to jedna z mála větších akcí, na kterou jsem se s naší třídou dostala. Kdybych měla zmínit zážitek přímo ze školní budovy, pak by to asi byla noc ve škole z primy nebo tenkrát první ročník Krimi z GYBY v projektovém týdnu před Vánocemi.

Vídáš se někdy se svými bývalými spolužáky či učiteli?

M: Občas míváme třídní srazy. S některými z učitelů jsem se viděla teď v září na setkání absolventů. Mimo to se vídám častěji s několika mými kamarádkami. Těch několik dobrých přátelství, co jsem si na gymnáziu vytvořila, jsou asi to nejcennější, co jsem si odtamtud odnesla. 
L: Několik spolužáků jsem občas potkávala na vysoké, pokud měli podobný obor jako já. S nejbližšími přáteli se pak občas stýkám i mimo školní prostředí. Jinak hromadně se vídáme na srazech, kterých jsme za těch 5 let pár měli. S učiteli jsem se setkala zejména díky absolvování praxe na GYBY. 
 
Své sestry zpovídala Petra Elederová ze třídy 6A8.

Back to Top