Milí spolužáci, rodiče, učitelé, kamarádi. Když jsem se minulý rok zapojila do projektu Světová škola a akce Pomáháme pečením, nevěděla jsem, komu konkrétnímu vlastně pomáhám, nedovedla jsem si představit nikoho, kdo si, kvůli své nemoci, prožil hodně špatného a smutného. O prázdninách jsem se ale seznámila s jednou rodinou a jejich Pavlíkem, který toho má za sebou opravdu hodně. Přečtěte si jeho příběh a popřemýšlejte, jestli mu nemůžete akcí Pomáháme pečením, nebo i jinak, pomoci i vy.
Lucie Riederová (2A8)
Pavlíkův příběh:
Jmenuji se Pája a je mi 12 let a už potřetí se potýkám s rakovinou. Ve 2. letech mně našli nádor v páteři, říkali, že nebudu asi ani chodit, ale to se naštěstí nevyplnilo, ale zůstalo mi jiné postižení: „mám plínky“, v mém věku je to docela náročný, ale nedá se s tím nic dělat. Jak mně to našli v té páteři, tak tam je spousta nervů a tak nějak se to stalo, že to necítím. Ale já se snažím být statečný a nebrat si to tak. Kvůli tomuhle chodím na ZŠ Kociánka pro postižené. No a co se stalo dál? Táta od nás odešel a zůstali jsme s maminkou sami, ale netrvalo dlouho a našli jsme bezva strejdu a já si strašně přál sestřičku a ta se narodila a všechno vypadalo super a najednou mě do toho doktoři našli další nádor v plících. Já se po 2 letech dalších chemoterapiích a ozařování z toho zase vylízal, ale mezitím mně onemocněla moje maminka. Přestala vidět na oči a doktoři jí řekli, že má roztroušenou sklerózu. Ale moje máma to zvládá, píchá si sama injekce a snažíme se žít dál, ale teď, když moje sestřička má 5 let, já 12 a mysleli jsme si, že už všechno škaredý máme za sebou, zase nádor, zase v plicích. Teď mám po operaci a čeká mě další chemoterapie a ještě ani sám nevím co, jen doufám, že zase zvítězím…