Čtyři školy, čtyři spisovatelé – autorská čtení 2019

Rivalové? Ale to víte, že ano! Po očku sledujeme, jak jsou na tom ostatní školy, co se jim podařilo, kde jsme byli lepší my… Ale v první řadě jsou brněnská gymnázia vzdělávacími institucemi se stejným cílem. Každá škola o sobě ví, že je ta nejlepší. Jenomže skutečně výjimečných výsledků dosáhne jedinec jen výjimečně – síla spočívá v předávání informací, v kooperaci, ve spolupráci.

V dubnu a květnu 2018 se na Gymnáziu Elgartova uskutečnila série autorských čtení. Slovo dalo slovo, nějak se to rozneslo a čtení navštívili i „cizí“ vyučující. A vznikl nápad, že bychom mohli vytvořit sérii autorských čtení na několika gymnáziích. Studenti zjistí, jak to vypadá jinde, školy se otevřou veřejnosti, představíme zásadní současné autory… samá pozitiva a sociální jistoty! A teď je to tady! Po půlroce domlouvání, komplikací a nejasností je nám ctí, že můžeme představit koncepci autorských čtení pro duben a květen 2019.

V dubnu a květnu proběhne vždy v úterý od 17:00 na jedné ze čtyř zúčastněných škol autorské čtení. Půjde v první řadě o studentské počiny: moderátorem celého setkání bude student domácí školy, a než přijde na řadu pozvaný autor, vystoupí dva studenti z dalších zapojených škol. V úvodních patnácti minutách se tak můžete těšit na „první čtení“. Jména vystupujících studentů se dozvíte až na čtení, autory, kteří přislíbili účast, ale můžeme představit již nyní.

23. dubna, Gymnázium Křenová – Milan Uhde

Dramatik, prozaik a v neposlední řadě politik Milan Uhde se narodil v Brně v roce 1936, literárně by se tedy krásně dal přiřadit ke skupině Šestatřicátníků – Václavu Havlovi, Jiřímu Paukertovi (tj. básníku Jiřímu Kuběnovi), Josefu Topolovi nebo Věře Linhartové. Budoucí dramatik ovšem zůstal věrný Brnu. Odmaturoval na Slovaňáku, vystudoval češtinu a ruštinu a byl přijat do redakce časopisu Host do domu, kde samozřejmě spolupracoval s Janem Skácelem, Oldřichem Mikuláškem, Ludvíkem Kunderou, Olegem Susem a dalšími. Od roku 1971 nesměl z politických důvodů publikovat, po Sametové revoluci se stal mj. ministrem kultury (1990–1992) a předsedou Poslanecké sněmovny (1993–1996). Mezi jeho nejzásadnější literární počiny patří hry Král–Vávra, Velice tiché Ave nebo Zázrak v černém domě, dramatizace Olbrachtova Nikoly Šuhaje loupežníka (jako Balada pro banditu) nebo Mrštíkovy Pohádky máje. Jeho poslední kniha se jmenuje Rozpomínky. Co na sebe vím, vyšla v roce 2013 a jak je poznat z názvu, jde o paměti.

30. dubna, Gymnázium Slovanské náměstí – Michal Ajvaz

Zásadní postava české literatury od 90. let 20. století do současnosti. Bývá označován za postmoderního autora, ač to sám odmítá, a jeho tvorba je výrazně ovlivněna filosofií a vědomím neúplnosti našeho poznání. Pokud vás zajímá, co by vám pověděl klokan, který se k vám připojí, když si tak zrovna letíte na lyžích, jak se změní Praha, když v antikvariátu najdete fialovou knihu psanou neznámým písmem, nebo jak se pozná smrt, když žijete v civilizaci, která čte nikoliv pomocí zraku, ale pomocí chuti, je Michal Ajvaz autorem přesně pro vás. Do literatury vstoupil básnickou sbírkou Vražda v hotelu Intercontinental (1989), pak už se věnoval pouze próze. Jmenujme alespoň povídky Návrat starého varana (1991), román Druhé město (1993), dvě novely v knize Tyrkysový orel (1997) nebo román Lucemburská zahrada (2011), za který získal cenu Magnesia Litera. V kuloárech se hovoří o chystaném novém románu, máte jedinečnou možnost se na to sami zeptat…

14. května, Klasické a španělské gymnázium, Bystrc – Tomáš Zmeškal

Pokud náhodou učíte angličtinu, překládáte a sníte o tom, že byste vydali úspěšnou knihu, nezoufejte. Tady si lze vzít příklad. Tomáš Zmeškal se věnoval angličtině, kterou také vystudoval, a pak zničehonic vydal román Milostný dopis klínovým písmem (2009). Příběh z bývalého Československa v jádru vystihuje absurditu a pokřivenost tehdejších poměrů – Věra je manželkou Josefa, začne ovšem milostný poměr s Hynkem. Nemuselo by na tom být nic až tak zvláštního, kdyby Hynek nebyl policejním vyšetřovatelem, který má „na starosti“ Josefa zatčeného z politických důvodů. Kniha zaujala. A začal kolotoč. Nominace na cenu Magnesia Litera, Cena Josefa Škvoreckého, Cena Evropské unie za literaturu… a to už nevypadá jako náhoda. Jeho další romány, Životopis černobílého jehněte (2010) a Sokrates na rovníku (2013) již nezaznamenaly tak výrazný ohlas, ale to nic nemění na tom, že se věnují zajímavým tématům: odlišná barva pleti jako stigma a hledání kořenů v pro většinu Čechů exotickém Kongu.

28. května, Gymnázium Elgartova – Petr Hruška

Pokud bychom měli vytvořit seznam velkých jmen současné české poezie, zazněla by jména jako Karel Šiktanc, Ivan Wernisch, Vít Slíva, Pavel Kolmačka a snad několik málo dalších. Kdybychom vynechali Petra Hrušku, seznam by nebyl úplný. Může být také inspirací studentům: přestože se věnuje literární historii (například monografie o Karlu Šiktancovi Někde tady, 2010; chystaná monografie Daleko od ničeho o Ivanu Wernischovi), vystudoval obor Úprava nerostných surovin na Vysoké škole báňské v Ostravě. A když už byl inženýr, změnily se poměry – a protože kdokoliv mohl vystudovat cokoliv, vystudoval Petr Hruška ještě obor Česká literatura. Je autorem spíše sporým, od prvotiny Obývací nepokoje (1995) vydal v podstatě pět sbírek: Měsíce (1998), Vždycky se ty dveře zavíraly (2002), Auta vjíždějí do lodí (2007), Darmata (2012) a Nikde není řečeno (2019).

Vstupné dobrovolné, všichni srdečně zváni. Těšíme se na vás!