Po stopách našich absolventů: s Mgr. Jonatanem Kolegarem si povídala Anna Drobníková

Jaký obor jste na našem gymnáziu studoval?

V roce 2006 jsem nastoupil na španělskou větev, šestiletý obor. 

V kterém roce jste absolvoval?

Maturoval jsem v roce 2012.

Co pozitivního jste si z této doby odnesl? 

Naučil jsem se španělsky, se vším všudy, vyučující dovedli mě i spolužáky k solidním jazykovým znalostem, které jsme si prověřili také jazykovou zkouškou (DELE, většinou úrovně B2, někteří získali i C1). Tento obor skutečně člověku může dát tu bilingválnost. Pro mě naprosto nevídané a nečekané, takže to je asi to hlavní. Vybudoval jsem také mnoho vztahů. Po pár letech na gymplu jsem pochopil, že je jedno, o co jde, vždycky jde o lidi. Jeli jsme na lyžák, ale lyžování nebylo to hlavní, ale to, že jsme byli spolu. Jeli jsme do Španělska, ale různé památky a poznání Španělska také nepředstavovaly to hlavní, ale to, že jsme si jako spolužáci udělali pěkné vzpomínky.

Potkal jsem dobré učitele, zvlášť matematikáře. Přejít ze základní školy na gymnázium byl pro mě velký skok, co se kvality výuky týče, takže jsem byl nadšen. Patřil jsem k těm, které moc baví studium a všechno je zajímá. Souhrnně se jim asi říká „šprti“, ale těch je taky spousta druhů. Tak díky dobrým matematikářům jsem pak byl nasměrován v životě dál.

Jakou vysokou školu a obor jste si vybral?

Vybral jsem si Masarykovu univerzitu, obor Obecná matematika na Přírodovědecké fakultě.

Co vás k tomuto oboru přivedlo? Byla to jasná volba, nebo jste uvažoval o více oborech?

Právě zmínění učitelé. Úplně jasná volba to totiž nebyla. Bavilo mě na střední škole mnoho oborů, ale matematika byla tou nejzábavnější výzvou, a protože jsem měl dobrou přípravu ze seminářů, šel jsem na matematiku. Zvažoval jsem nějaký dvouobor, když se mi na gymnáziu studijně tak dařilo, tak že bych na to měl kapacitu. Ale to jsem odmítl s tím, že radši budu jeden obor dělat pořádně.

Zaslechla jsem, že nyní studujete doktorský obor. Co vedlo k rozhodnutí posunout své znalosti na takto vysokou úroveň?

Ano, dělal jsem tu matematiku tak pořádně, že to vypadalo, že bych mohl jít i na doktorát. Při dodělávání magisterského titulu jsem viděl, že to jde, že mě to baví, že mi nic nebrání nastoupit na doktorské studium. Vždycky jsem spíše přemýšlel o tom, co bych chtěl dělat teď. Chtěl jsem se naučit španělsky, šel jsem na GYBY, bavilo mě to. Naučil jsem se španělsky a u toho jsem zjistil, že mě baví matematika, tak jsem šel dělat matematiku. Baví mě stále, nicméně nyní už uznávám, že výběru oboru lze věnovat více prozíravosti a plánování.

Jaké máte studijní/kariérní vyhlídky do budoucnosti?

No to je právě to. Nás „matematiků“ se na to občas ptají, někdy s dovětkem, že to lze jen učit. Není tomu tak, matematika je jen příliš vzdálená běžnému občanovi a ten proto neví, že je to vědecký obor, ve kterém stále probíhá výzkum na mnoha frontách, podobně jako ve fyzice, chemii, biologii.

Nějaké konkrétní vyhlídky nemám, mám dost starostí a radostí s doktorátem, nicméně starost si nedělám. Do nějakého výzkumu lze nastoupit, ale to bych musel být ve svém studiu asi ještě úspěšnější. Dovedu si představit, že by o mě měli zájem v nějakém menším projektu, malá firma, kde potřebují někoho, kdo by přemýšlel, vymýšlel řešení problémů (protože nakonec o tom matematika je).

Tomu učení se ale už tak nebráním jako v prvním ročníku na vysoké škole. Dovedu si představit, že bych učil matematiku na nějakém menším městě na gymnáziu a šel tak nějak ve šlépějích svých učitelů a snažil se nadchnout další generace pro krásy matematiky.

Měl jste během svých studií zajímavou zkušenost, kterou byste chtěl zmínit? (pracovní, Erasmus.)

No ano, nejzajímavější zkušenosti během studia přicházely během letních prázdnin, kdy jsem mohl zpracovávat, co všechno se ve školním roce událo. Jedna dlouhá cesta (neplánovaně dvoudenní) v Beskydech, které mám stále moc rád, se mi stala i hlubokým duchovním zážitkem. Účast na španělském divadle taky stojí za zmínku.

Máte nějakou radu/motivaci, co byste vzkázal současným studentům?

Pár rad bych určitě vymyslel. Ta první je, drazí studenti, ať neberete rady o pár let starších lidí (třeba sourozenců) moc vážně, ale vždycky se o všem přesvědčujte sami, všeho zkoumejte, dobrého se držte.

Druhá rada je pro ty, kteří by se zařadili ke „šprtům“: využijte svou superschopnost pro dobro těch nestudijních typů (například já jsem vedl třídní blog, kde jsem spolužáky informoval o úkolech a podobně).

Další rada mě napadá, ať studujete něco, co Vás baví. Věnujte se tomu. Zkuste tam však přidat něco, co tomu dodá na praktičnosti. Například já jsem šel na čistou abstraktní matematiku. Kdybych mohl poradit sám sobě do minulosti, poradil bych si, ať si k tomu dělám učitelské předměty a pedagogické minimum.

Závěrem, neberte to tak vážně, jsou důležitější věci. Jaké? K tomu mě ještě napadla tato rada: není dobré odkládat úvahy filozofické a řešení duchovního života až na vysokou školu (kde to člověk řeší nejběžněji). Zabývat se tím dá na střední. Je dobré si ujasnit životní priority a základ.